Na chalupu k přítelkyni to máme slabých 2 000 km, takže víkend se tam obvykle protáhne tak na 14 dní.
Když jsme tedy začátkem září do severovýchodního Řecka opět zavítali, těšil jsem se velice na prověřené místní radosti: hamaka pod ořešákem, moře za kopečkem, panorama Rodop na severu, cyklovýlety po prašných cestách ke kostelům, absence turistů a letovisek, grilování, noční pozorování sov pálených, čtení 800stránkového Frazera.
Ano, měl jsem spoustu smělých plánů. Nicméně…
… hned v pátek ráno po příjezdu volá klientka, jestli bych měl čas na jednu kampaň. A že by ji potřebovala, ehm, brzy.
Pro tuhle very spešl klientku bych spáchal (skoro) cokoli. Říkám tedy „dobrá, dám tomu víkend, když to chceš brzy, a v týdnu to dotáhneme.“
Klientka mě uvádí do tvrdé reality: „Potřebuju to mít hotové dneska večer.“
(Myslí tím koncept a první drafty textů pro kampaň na soušl, microsite a pár dalších materiálů. To vše v několika verzích podle cílovky.)
Polknul jsem tak těžce, že to muselo být slyšet i přes telefon. „OK, provedu.“
Slib, který nelze vzít zpět.
Jde se do akce.
Adrenalin rush.
Ke stolku pod ořešák jsem natáhl prodlužovačku, uvařil kotel kafe, zapnul záložní mozkové okruhy…
… a večer, už za tmy, bylo hotovo, odesláno, finito, done. Čas jsem nevnímal, bylo to čisté flow.
Pak jsem teda asi hodinu nemluvil, jen ležel v hamace s pohledem upřeným do větví ořešáku. Ale ten pocit… stálo to za to.
Později na večeři jsem si uvědomil: ano, tak to je, když „máte Parkinsona“. Ne tu nemoc, ale to, že v praxi využíváte pravidlo jistého C. N. Parkinsona.
Zní takto: „Práce zabere všechen čas, který je na ni vyhrazen“.
Asi to znáte sami: Když máte na něco měsíc, děláte to zhruba třicet dní, když máte týden, pracujete na tom týden.
A když máte jeden jediný den…
⚜ Ztišíte si telefon
⚜ Dáte do toho všechno úsilí a využijete všechen dostupný čas
⚜ Minimum času znemožňuje si úkol zbytečně komplikovat, tím pádem nemáte nedohadovat se sami se sebou a ztrácet čas perfekcionismem (za mě asi hlavní výhoda killer deadlines)
⚜ Nedůležité úkoly nekompromisně ignorujete (co nehoří, počká, a to včetně vaší milované polovičky – výhoda je, pokud podobné nestandardní situace z vlastní zkušenosti zná a chápe)
Pak můžete každému, koho to zajímá, s klidným svědomím říct: Ano, jsem specialista termíny „potřebujeme to včera“.
Jiné termíny už stejně téměř nedostávám… A vy?
No, přesně.