HEJTŘI
„If you can´t stand the heat, you must leave the kitchen.“
Ustát hejtry chce „koule“. Když je nemáte, nejlíp uděláte, když vůbec nepolezete na sítě. Je jen otázka času, než si najdou i vás. Zvlášť, když děláte něco jinak než většina (což většinou znamená, že to děláte DOBŘE).
Nejhorší reakce na cokoli, co veřejně „spácháte“, je totiž…
… žádná reakce.
Osobně hejty vítám, protože:
· Jsou důkazem, že dělám něco originálně, že nepluju po proudu s davem.
· Připomínají mi, že není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem.
· Zvyšují dosah: jelikož obvykle nejde o lidi z mých spojení, šíří mé jméno daleko za hranice mé „bubliny“.
Pokud schytáte hejt, zůstaňte v klidu – často vůbec nejde o reakci na obsah vaší komunikace. Pravý důvod hejtu bývá jinde.
Fyzicky jim připomínáte někoho úplně jiného, kdo jim kdysi ublížil.
Blbě se vyspali, sjel je šéf nebo je zlobí trávení, tak to posílají dál (doslova).
Jebe jim z lockdownu.
Nesnesou jiný názor, neb mají slabou integritu.
Anebo – nejčastěji – ztělesňujete jejich sny a touhy mimo jejich možnosti (máte lepší práci, víc peněz, hezčí tělo, úspěch…).
Co s tím? Nic! Ignorovat.
A hlavně neuhýbat z cesty.